Dopravní výzkum se mění: místo technologií řeší systém. Šest trendů ukazuje, kam směřuje mobilita budoucnosti.
Dopravní výzkum prochází strukturální proměnou, která zásadně mění jeho zaměření i roli. Pozornost se přesouvá od izolovaných technologických řešení k fungování dopravy jako komplexního systému, jenž musí současně reagovat na rostoucí požadavky na bezpečnost, dostupnost, kapacitu i udržitelnost. Výzkumné aktivity se dnes koncentrují do problémově vymezených oblastí – od automatizace a digitalizace přes energetickou transformaci až po městskou mobilitu – které reflektují konkrétní výzvy budoucího fungování dopravy.
Syntéza problémově vymezených oblastí ukazuje, že napříč oborem dochází k několika společným posunům. Identifikace šesti klíčových trendů odhaluje strukturální změny, které redefinují nejen výzkumné priority, ale i samotný způsob navrhování a řízení dopravních systémů. Tyto trendy propojují technologický vývoj s institucionálními, energetickými i společenskými změnami a vytvářejí nový rámec pro chápání mobility.
Prvním zásadním posunem je nástup umělé inteligence jako základní řídicí vrstvy dopravy. AI se postupně stává „operačním systémem“, který propojuje vnímání, rozhodování i predikci v reálném čase a umožňuje řídit dopravu jako adaptivní celek. S tím úzce souvisí integrace dopravy do energetických systémů, kdy mobilita přestává být pouze spotřebitelem energie a stává se aktivním prvkem přispívajícím ke stabilitě sítí a efektivní integraci obnovitelných zdrojů.
Další klíčovou roli hrají digitální dvojčata a simulace, které se posouvají z fáze návrhu do samotného provozu infrastruktury. Umožňují testovat scénáře, optimalizovat řízení a předcházet rizikům v prostředí rostoucí komplexity. Současně se proměňuje i pojetí bezpečnosti: ta se stává integračním principem celého systému, zahrnujícím fyzickou, digitální i kybernetickou dimenzi. Právě schopnost zajistit důvěryhodný a odolný provoz bude rozhodovat o tempu zavádění inovací.
Zásadní proměnou prochází také přístup k dekarbonizaci, která je nově chápána jako systémový úkol zahrnující celý životní cyklus technologií, infrastruktury i materiálů. Výzkum se tak posouvá od jednotlivých řešení k hodnocení celkových dopadů na ekonomiku, životní prostředí i energetiku. Paralelně s tím se mění i samotné chápání mobility: stále více je vnímána jako veřejná služba, jejíž kvalita se posuzuje podle dostupnosti, inkluze a dopadů na kvalitu života.
Mapování trendů Horizonary FAST identifikuje hlavní směry výzkumné a inovační dynamiky a jejich vzájemné souvislosti. Mapování vychází z kombinace dat z národních a evropských databází výzkumných projektů, patentových přihlášek a mezinárodních vědeckých publikací, doplněných o analýzu článků v mezinárodním odborném tisku. Tento přístup umožňuje systematicky zachytit nejen aktuální stav, ale i dynamiku vývoje jednotlivých témat.
Celý výstup si můžete prohlédnout zde